To by opravdu mohlo být. Ptal jsem se proto, že by se mohlo jednat o sovětský/estonský film, který byl poslední režijní prací
Věry Barešové a zatím se mi ho nedařilo identifikovat. Mělo by se ale jednat o dabing ze začátku roku 1971 (premiéra byla v červnu 1971, nevím, jestli je nějaký důvod zařazení do roku 1970). Hudba k písni byla pro českou verzi nahrána orchestrem pod taktovkou dirigenta Národního divadla, jeho jméno ale zatím není identifikováno. Režisérka si na interpretaci písně vybrala
Karla Černocha, telefonovala mu, ale odmítl s tím, že již má zákazy a určitě to nepůjde. Vedení barrandovského dabingu proto určilo
Karla Hálu. Ale v okamžiku, kdy měl dopoledne nastoupit na nahrávání a čekal na něj i velký orchestr (v dabingu se až do konce 80.let nahrávalo na jeden mikrofon, bez možnosti náslechu do sluchátek a pokud nebyly k dispozici mezinárodní pásy, obvykle hudba i zpěv současně), byl unaven z vystoupení předchozího večera a nemohl přijít. Vedoucí studia, aby zachránil situaci, povolil
Karla Černocha, pro kterého okamžitě jelo taxi. Píseň prý "vystřihl" perfektně. Natáčelo se v ruchovém studiu v Hostivaři, pověstném svým vlhkem a pachem ze sousedního skladu (občas hnijící) zeleniny. Byla to poslední režijní práce
Věry Barešové (tedy ne za Karla Černocha, ale její angažovanost v deputaci barrandovských pracovníků k sovětskému velvyslanci po srpnu 1968). Ihned po skončení natáčení tohoto dabingu byla ze studia vyzvednuta, odvezena do ulice U půjčovny (kde měl tehdy dabing kanceláře tvůrců), kde si směla vzít osobní věci a již se tam nesměla nikdy vrátit.
Samotný film v distribuci běžel, ale prý jen krátkou dobu a převážně jen v okrajových kinech. Jeho téma
"... na estonský lid čeká ještě mnoho bojů, než se dočká svržení rytířů a církve ..." totiž přeneseně, ale přesto velmi silně evokovalo situaci tehdejšího Československa.